Jak dopadlo MČR a Slovenska ve Zlíně

Z posledního závodu mám celý kopec dojmů a zkušeností, takže ani nevím kde začít. V prvé řadě mám dva pohledy, pohled závodníka a pohled jednoho z organizátorů. Teď už vím, že díky těmto závodům už nikdy nebudu zkoušet obojí najednou... asi jsem si ukrojila moc tlustý krajíc. Celkově by se dalo říct, že se nic až tak zásadně nepokazilo, ale mohlo to být lepší.

Z pohledu organizátora bych po akci řekla, že začátek byl dost nervózní, několik lidí z organizačního týmu přišlo pozdě, takže se těžko stíhaly meetingy a podobné věci kolem. Moje nedostatečná razantnost způsobila lehké zaváhání v rozložení závodních zón, které se na poslední chvilku přetahovaly atd. Mezi starty statiky nebyly někdy dost dlouhé pauzy, což zvýšilo nároky na coaching a jednou se dokonce musel start posouvat. Naštěstí byli závodníci natolik dobře koncentrovaní, že jejich výkony to neohrozilo a dokonce padlo i několik národních rekordů. Byl to český národní rekord v DYN, kdy Petr Vala uplaval 212m, a dál jeden polský národní rekord, kdy Agata Bogusz uplavala v DYN 150m. V sobotu už myslím organizační tým fungoval docela dobře a atmosféra byla příjemná.

Z pohledu závodníka myslím, že podmínky pro závodění by byly dobré, ale jako závodník a organizátor najednou nebylo možné podat lepší výkony. Jednak za to mohlo nevyspání nasbírané za poslední týden příprav, jednak neustále zvonící telefon a lidi co se pořád na všecko ptali. Při příští organizaci si dám asi i pozor na to, jestli v době závodu náhodou nebude úplněk, protože v sobotu po úplňku byla spousta lidí jaksi jiná. Dotazy typu "Jarčo, na záchodě došel toaletní papír" a "Jarčo, spadla mi do kanálu tužka, nemáš nějakou?" a 15min před mým OT volala paní z ubytovny "prosím vás, jeden z těch vašich ubytovaných sportovců tu má psa a bojíme se, že zničí dveře".....(no comment). V DYN by mám pocit, že jsem mohla výkon o pár metrů natáhnout, ale nechtěla jsem nic riskovat, nevěděla jsem co udělá vysoká hladina adrenalinu, výkon ve STA považuju za standartní, v tréninku to šlo líp, ale na tréninku byl větší klid , A v DNF  jsem měla celkem dobrý pocit, ale riskovat už nic nemělo smysl.

Moc ráda bych ještě jednou poděkovala všem, které to stálo čas a nervy a kteří pomohli s organizací. Samozřejmě taky všem sponzorům, kteří pomohli sť finančně nebo materiálně a Městu Zlín a Zlínskému kraji, bez kterých by bylo téměř nemožné tuto akci zorganizovat na patřičné úrovni.